Co třeba Franta Brabec

Již několik měsíců pozorně sleduji snahu našich zákonodárců v hledání nového prezidenta, důstojného a kvalitního nástupce Václava Havla. Ovšem tato snaha není jen o dvou neúspěšných volbách, za pozornost stojí i skutečnosti, které volbám předcházely. Z některých je zřejmé, že se mnohdy jedná o paradoxy s prvky frašky.

O přímé volbě se hovoří již dlouho. Zatímco pro některé strany byla ještě před krátkým časem součástí volebního programu, pro jiné byla přijatelná a pro další zase byla ohrožením a nedůvěrou v systém zastupitelské demokracie; dnes je přímá volba prioritou pro ty, kteří ji ještě před necelým rokem ostře napadali a ti, pro které byla přijatelná, se snaží bezvýsledně a za každou cenu najít a usmlouvat kandidáta - tak silnou osobnost, že ji tají i sami mezi sebou - kterého by prosadili nepřímo, ne proto, aby byl někdo zvolen, ale proto, aby nebyl zvolen někdo jiný.

Prezident republiky by měl být skutečně osobnost silná, známá, charismatická, schopna jednat a reprezentovat, o tom není pochyb. Tvrdí to i sami politici. Dost mě tedy překvapilo, že se během prvních dvou voleb  tak usilovně snažili, z těch několika málo osobností, které splňují tyto podmínky, nikoho nezvolit. Nechápu také, proč třeba některé strany s velkou slávou nominovali do voleb lidi, které se v samotné volbě stejně rozhodli nevolit. Stejně tak nerozumím tomu, proč se strany pyšnící se schopností komunikace, nesnažili o nějaký způsob dohody. Vždyť i malé dítě si spočítá, že když každá strana či koalice přijde jen a pouze se svým kandidátem, v našem parlamentu většinu neposbírá.

Vládní strany se - po volebním fiasku té největší - rozhodli, že nakonec nominují kandidáta společného. Nazvali to "hledání prezidenta". Už fakt, že po vypršení mandátu prezidenta předchozího teprve strany, poté co vyšachovali osobnosti silné a s obecně známými názory, začínají někoho hledat, vypovídá o tom, co by se v měřítku firmy dalo nazvat hrubou neprofesionalitou. V politice asi také. Mnozí občané neznají ani jména těch nalezených akademiků a vědců, natož pak jejich postoje a názory. Diskutované osobnosti se někdy až z médií dozvídají, že o nich politici jednají. Moná třeba proto bylo odpovědí politikům něco ve smyslu "Děkuji, ale snad ani nechci...".

S možnou blížící se přímou volbou padají z úst občanů, recesistů, a v anketách médií i velmi "divoká" jména možných prezidentů - jména zpěváků, sportovců a jiných šoumenů všeho druhu. Napadlo mě, že když může být pro někoho dobrým prezidentem třeba Karel Gott nebo Helena Vondráčková, proč by jím nemohl být třeba pověstný Franta Brabec. No fakt, u nás ve fabrice mě nikdo jinej nenapadá...

Anketa...

• Voda z kohoutku? Je tu i realita

Kavárník...

• Profil
• Fotogalerie
• Můj milý deníček
• Zajímavé odkazy
• Kontakty

Zásadní projekty...

• Společenství P.I.G.S.
• Ládíkův gastro sloupek

Redakce...

• Redakce
• Spolupráce
• Kontakty