Poplatky vs. solidarita

Tento týden poslanecká sněmovna schválila zrušení zdravotnických poplatků, tedy krom toho, že schválila současně i jejich omezení. To jsou politické hříčky, které nejsou možná pro běžného konzumenta informací srozumitelné, ale nejsou ani tak důležité a podstatou tohoto zamyšlení. Zajímavé je uvažovat o tom, co je smyslem samotných poplatků a co poplatky ve zdravotnictví mohou vše způsobit.

Co poplatky v původním návrhu, tedy poplatky pro všechny bez omezení, pouze s určitým limitem, který je na první pohled logický, na ten druhý pak již trochu složitější a méně líbivý, působí pro běžné občany je celkem zřejmé. Ty občany bych z tohoto pohledu rozdělil do několika skupin - jejich označení může být možná trochu necitlivé, ale pro náš účel dobře postačí - tedy na občany ekonomicky silné, ekonomicky slabší, občany dobrovolně závislé a občany znevýhodněné věkem a zdravotním stavem.

Za občany ekonomicky silné považuji dospělé lidi v produktivním věku se stálou prací, bez zásadních zdravotních omezení. Do této pozice se většina populace během svého života dostane a setrvá v ní značnou část svého života. Je to období, kdy pro člověka není nijak složité podílet se na financování svého zdravotního stavu a zdravotního systému více přispívat než z něj brát. Být tak tedy solidární s občany v méně výhodné ekonomické pozici, ale i sami se sebou až se octneme v jiné fázi života. U občanů ekonomicky silných nemám problém s placením určitých "poplatků", ať je tomu současnou formou či jiným logickým způsobem.

Ekonomicky slabší občané jsou lidé, kteří nemají během produktivní fáze svého života takové možnosti a jsou znevýhodněni například svým vzděláním, regionem či rodinou situací v tom, že si nejsou schopni vybudovat tak silné finanční zázemí, aby mohli pokrýt bez problémů potřeby svého zdravotního stavu. Jmenovitě to můžou být například lidé starající se o větší počet dětí, samoživitelky či samoživitelé vychovávající děti, občané, kteří se díky regionální ekonomické situaci (například skokový nárůst nezaměstnanosti díky zrušení velkého počtu pracovních míst v určitém menším místě a podobně) dostanou přechodně do ekonomických problémů. Tito lidé jsou schopni platit či je za ně placeno základní zdravotní pojištění a pokud to dělají, měli by být osvobozeni od dalších investic, které by je neúměrně ekonomicky zatěžovaly. Klíčem k určení takových osob může být například určitý koeficient jejich příjmů.

Pokud se člověk dobrovolně a dlouhodobě o zajištění svého finančního zázemí nestará a je pro něho pohodlnější nepracovat, nevzdělávat se a ani jiným způsobem společnosti nic neodvádět, stává se na společnosti ekonomicky závislý. I přes argumenty o rovnosti přístupu ke zdravotní péči musím trvat na svém názoru, že takovým občanům bez motivace k čemukoli by měla být poskytnuta pouze základní zdravotnická péče.

V určitých fázích života je člověk na okolí závislý ne díky své vůli, ale díky věku ve kterém se ocitá. Děti a dospívající se připravují na ekonomicky silnou fázi svého života, během které budou svou prací přispívat do společného systému více než budou brát, senioři pak jsou již v situaci, kdy svoje systému odevzdali. Tyto dvě skupiny obyvatel nemají logicky díky svému věku ani takové finanční možnosti a platit více by neměly. Stejně tak by na tom měli být občané v produktivním věku, kteří jsou dlouhodobě díky svému zdravotnímu stavu neschopni naplno či vůbec pracovat.

Touto solidaritou, kterou jsem nastínil, nemyslím v žádném případě šíření levicových myšlenek, které mi jsou jinak velmi cizí, myslím si, že takovýto způsob solidarity je spravedlivý. Když jej shrnu svými slovy, řekl bych, že v současné době, kdy pracuji a nejsem závislý, jsem ochoten za zdravotnické služby platit více a zbytečně ho nezatěžovat. Nemám problém si financovat prevenci nebo si jednou za rok při chřipce koupit léky v plné ceně. Na druhou stranu však nechci mít strach z doby, kdy budu starý nebo onemocním vážnou chorobou a nebudu schopen se o sebe sám postarat.

Pokud mluvíme o poplatcích ve zdravotnictví, rozhodně je zajímavé se i zamyslet nad tím, jak takový institut může být silný politicky a jak může za málo peněz někomu přinést hodně muziky. Díky tomu, že je toto opatření (byť je v dobře nastavené podobě nanejvýš logické) nepopulární a levicové strany jej mohou snadno používat jako bič na své politické konkurenty, vyhráli socialisté poslední volby v regionech. Paradoxně jen díky tomu, že si ikonu zdravotnických poplatků půjčili do kampaně voleb na posty, které s poplatky nijak nesouvisí.

Zrušení poplatků v následném hlasování v senátu asi neprojde, zda projde znova sněmovnou nevím. Nicméně doufám, že pokud budou zdravotnické poplatky zrušeny v současné podobě, bude v budoucnu zdravotnický systém formován v myšlenkách určité logické solidarity a nebude lacině srážen na kolena jen pro aktuální politické potřeby. Je to totiž hazardování se zdravím, byť asi ne se zdravím těch konkrétních politiků.

Anketa...

• Voda z kohoutku? Je tu i realita

Kavárník...

• Profil
• Fotogalerie
• Můj milý deníček
• Zajímavé odkazy
• Kontakty

Zásadní projekty...

• Společenství P.I.G.S.
• Ládíkův gastro sloupek

Redakce...

• Redakce
• Spolupráce
• Kontakty