Rozporná tvrzení poslance Karase

V časopise Týden 32/2003 vyšel rozhovor s lidoveckým poslancem Jiřím Karasem. Témata rozhovoru byla pro pana Karase příznačná a tradiční - homosexualita, potraty, antikoncepce, sexuální výchova. Na čtyřech stranách jsme se nedozvěděli tedy zdánlivě nic nového.

Asi největší část rozhovoru se točila kolem homosexuality, jejího léčení, registrovaného partnerství. Pan poslanec Karas stále trvá na tom, že sexuální orientaci je možné změnit, tedy jeho slovy "léčit". Opět nám ale nesdělil, jakým způsobem. On, stejně jako ostatní bojovníci proti homosexualitě, kteří mluví o léčbě, nejsou schopni říci jakým způsobem by léčili (že by třeba staré dobré elektrošoky?), předložit výsledky takové léčby a omezují se pouze na formulace typu "To jsem četl." nebo "Mám takové informace." apod. Nepodpírají své argumenty odborně, nestojí za nimi např. lékaři, kteří by mohli svou úspěšnou prací a výsledky tato tvrzení hájit. Pan Karas navíc naprosto otevřeně přiznává, že není sexuolog a tou věcí se odborně nezabývá. Na druhé straně však tvrdí, že "Homosexuálové musejí vědět, že je tu šance (léčení z deviace), která nemá stoprocentní naději na úspěch." - polemizuje tedy o úspěšnosti léčby, přesto, že se touto tématikou odborně nezabývá a tají nám i její způsob. On pan poslanec je vůbec odborníkem či laikem podle toho, jak se mu to zrovna hodí - zatímco jednou cituje odborné studie, podruhé se o tu stejnou problematiku po odborné stránce nezajímá vůbec.

Dále v rozhovoru Jiří Karas tvrdí, že "Dlouho neměl tu příležitost (nějakého homosexuála poznat osobně), nyní jednoho zná dobře". Toto tvrzení mi přijde v rozporu s tím, co řekl o tři otázky dále: "Chodil jsem na besedy k homosexuálům", kde prý naslouchal jejich názorům.

Dalším tématem byla sexuální výchova dětí. Pan Karas by sexuální výchovu vytlačil ze škol, neboť tam prý je mnohdy "vedena špatně a proti zájmu rodiny". Stejně tak ho trápí, že se o sexuálních problémech dospívajících píše třeba v časopisech pro ně určených. Vychází mi z toho, že veškerou tuto práci by na sebe měla převzít rodina, už jen proto, aby sexuální výchova nebyla vedena proti jejímu zájmu. Proč ne, když bude v rodině vedena dobře. Ale nemyslím si, že je správné dávat rodině patent na něco, o čem i rodinný typ Karas otevřeně přiznává, že by selhával. ("Já jsem měl štěstí, že to stihla moje manželka. Myslím, že bych v tomto byl velice špatný učitel.")

Pro Jiřího Karase byl tento rozhovor hezkou reklamou, jiným tématem by na sebe jistě tak neupoutal a byl spíše nevýrazným poslancem. Na mě však jeho formulace působily mnoha rozpory. Myslím si, že je to tím, že se pan poslanec stal - díky svému hlasitému brojení proti homosexualitě - samozvaným nebo možná médiizvaným odborníkem na léčení "homosexuální deviace", že se do svých výroků postupně poněkud zamotal a z jednotlivých výkřiků odporu poskládaných do mozaiky se stalo cosi, co si mnohdy velmi protiřečí a navíc postrádá jakékoli věcné argumenty.

Anketa...

• Voda z kohoutku? Je tu i realita

Kavárník...

• Profil
• Fotogalerie
• Můj milý deníček
• Zajímavé odkazy
• Kontakty

Zásadní projekty...

• Společenství P.I.G.S.
• Ládíkův gastro sloupek

Redakce...

• Redakce
• Spolupráce
• Kontakty